GR240 – Sulayr trail je přes 300 km dlouhá dálková trasa vedoucí okolo pohoří Sierra Nevada v jižním Španělsku v Andalusii. Průměrně vede cesta v nadmořské výšce mezi 1500 – 2500 m.n.m. Celkové převýšení na trase činí zhruba 9 km.
JAK SE TAM DOSTAT
Na Trailu se nachází 3 hlavní turistické informační pointy, které mohou posloužit jako výchozí body:
- Centro de visitantes El Dornajo
- Přístup: autobusem/autem z Granady
- (linka Granada – Sierra Nevada)
- Popis: budova s kavárnou u silnice s 2 hotely s restauracemi v okolí.
- Punto de información Pampaneira (DOPORUČENO)
- Přístup: autobusem z Granady
- (linka Granada-Pampaneira)
- Popis: informační centrum se nachází v Pampaneiře, nicméně samotný trail tudy neprochází. Vede skrz sousední vesnici – Capileira. Pokud se rozhodnete začít v Pampaneiře, je nutno počítat s úvodním cca. 5 km výstupem s 400 m převýšením do Capileiry. Případně se můžete nechat dovést autobusem až do samotné Capileiry.
- Punto de información La Ragua
- Přístup: autem
- Popis: budova u parkoviště. Restaurace zde není, za to je zde půjčovna lyží a běžek
STRUKTURA/ORGANIZACE
Oficiálně je trail rozdělen do 19 etap (19 dní). Celková délka je okolo 300 km (dle mého měření hodinkami Suunto činí 315 km, dle mapy 290 km). Doba přechodu se standardně pohybuje mezi 15 a 19 dny v závislosti na individuálních preferencích a kondici. My jsme trail dokončili bez větších obtíží 16. dne. Průměrně jsme chodili okolo 20 km denně. Neměli jsme však žádný odpočinkový („zero“) den. Nutno podotknout, že občas končí etapy na místech nevhodných ke kempení. Často je tak nutné si ještě popojít dál a hledat vhodné místo k utáboření. Celkově bych řekla, že předepsaný rozvrh etap je co do náročnosti spíše snazší. Pro zkušenější turisty určitě není problém ujít za den více km či některé etapy spojit. Naopak pro méně trénované jedince je dané rozvržení nejspíše ideální.
Trasu je možné jít oběma směry, my jsme z Capileiry zamířili na východ. Začínali jsme tedy na jižní straně a pomalu přešli přes východní cíp na severní stranu a pokračovali dál na zapád. Jižní svah je více vyprahlý, krajina by se dala přirovnat k polopoušti (prašné cesty, kaktusy, sarančata, pichlavé suché keře). Severní svah, naproti tomu, je více horský (kamenitý terén, horské potůčky, zelenější vegetace, místy sníh). Západní část připomíná americký divoký západ (stáda krav a koní, široké cesty, větší řeky, špičaté kopce). Jen sem zasadit kovboje a můžete točit western….
PŘÍSTŘEŠKY NA TRAILU (REFUGIOS)
Na trase jsme narazili na celkem 8 “nouzových přístřešků”, ve kterých je možno v případě potřeby přenocovat. Jsou to kamenné stavby, zpravidla je v nich krb a palandy. Většinou ale nejsou příliš útulné a jsou opravdu spíš pro případ nouze. Ve špatném počasí může ale střecha nad hlavou přijít vhod.
- Refugio La Polarda – poblíž kopce La Polarda jsou vlastně refugia hned dvě. My jsme spíš omylem zamířili do toho menšího a bezejmenného směrem od vrcholu dolů z kopce. To se stalo vůbec prvním refugiem, do kterého jsme zavítali a bohužel hned to nejnechutnějším. Nebyly tam žádné postele, člověk by si musel ustlat na zemi. Noc bych tam strávila opravdu jen v krajní nouzi. (etapa 7./(12. oficiální), kapacita: 5 osob, zdarma)
- Refugio Piedra Negra – my jsme jej nenašli, ale existuje! (nachází se po pravé straně široké cesty směřující k vrcholu Piedra Negra). My jsme nehledali dostatečně usilovně (etapa 8./(13.oficiální), kapacita: 10 osob, zdarma)
- Refugio Las Chorreras – vcelku příjemné refugio se stolem, krbem a postelemi (etapa 10./(15.oficiální), kapacita: 10 osob, zdarma)
- Refugio Postero Alto – jediné placené refugio, za to jistě nabízející patřičný komfort. Spíše hostel než úkryt. My se zdrželi pouze na občerstvovací pauzu, ale věřím, že strávit tu noc by byl příjemný zážitek. (etapa 11./(16. oficiální), kapacita: 68 osob, € 17.50/osobu/noc, http://www.refugioposteroalto.es)
- Refugio Peña Partida – refugio v nejlepším stavu na vrcholu s parádními výhledy. Noc jsme zde sice nestrávili, ale měli jsme…(etapa 12./(17. oficiální), kapacita: 6 osob, zdarma)
- Refugio El Calvário – jediné refugio, ve kterém jsme přenocovali. Prostorné (3 místnosti) s krbem a mnoha postelemi. Zakouřené (špatně odvětran´é) a s množstvím zajímavých uměleckých výtvorů na zdech (etapa 12./(18. oficiální), kapacita: 16 osob, zdarma)
- Refugio Tello – největší bezplatné refugio se společenskou místností a kuchyňkou (etapa 17./(3. oficiální), kapacita: 12 – 20 osob, zdarma)
VODA NA TRAILU
I přes vyprahlost jižní strany pohoří byl vody všude dostatek. Naráželi jsme na horské potůčky, řeky, nádrže i prameny. Většinou jsme na zdroj narazili v průměru 3-4x denně. Rozhodně bych však důrazně doporučovala přibalit si s sebou filtr či jiný nástroj na ošetření vody. Všude v horách jsou spousty dobytka a několikrát jsme se na vlastní oči přesvědčili, že i ta nejčistěji vypadající voda může být kontaminovaná. Filtrovali jsme vždy a všude.
IDEÁLNÍ DOBA PRO PŘECHOD:
- září – říjen
- duben – červen
I v říjnu jsme měli poměrně teplé počasí. Dny na jižním svahu byly velmi horké, noci byly chladnější, ale teploty se pořád v drtivé většině případů pohybovaly nad nulou. Neumím si moc představit jít trasu například uprostřed léta (červenec, srpen). Myslím, že tehdy by bylo horko neúnosné. Stejně tak během zimy (prosinec – únor) by člověk nejspíše bojoval se zimou a velkým množstvím sněhu v některých úsecích trasy. Podzim (září, říjen) či jaro (duben – červen) mi připadají jako nejlepší volba. Navíc v těchto měsících máte největší šanci, že budete mít možnost užít si výhledy na zasněžené kopce v kraťasech a tílku za teplého prosluněného dne. Délka dne i v říjnu byla stále dostačující. Rozednívalo se poměrně pozdě (cca. kolem 8 hodiny ranní), stmívalo se však až kolem půl 8 večerní.
JAK SE NÁM DAŘILO PO CESTĚ? Čtěte dál….
- Den 0 – Dítě na česneku s mandlovou omáčkou
- Den 1 – Kempiště U Zabobkovaných skal
- Den 2 – Šmírák!
- Den 3 – Žízeň, aja jaja jaj…
- Den 4 – Lov
- Den 5 – Sprška
- Den 6 – Dědeček Sierra Nevady
- Den 7 – Jak nám hrabalo
- Den 8 – Civilizace
- Den 9 – Blechy? Štěnice? Nebo snad svrab?!
- Den 10 – Co si takhle zaběžkovat?
- Den 11 – Kouzlo
- Den 12 – Já jsem fakt střevo!
- Den 13 – Jak jsem se napucli
- Den 14 – Na Divokém západě
- Den 15 – Skoro tam
- Den 16 – Dokázali jsme to!
Hopeful Wanderer 