(Tady nespim!)
I když se moje fyzička snad už zlepšila, stále se potím jako čuně…a dnes teda extrémně. Zrána si ještě užívám chvilku cestu kouzelným horským údolíčkem, pak ale přelezu sedlo a slezu na štěrkovou cestu, po které pádím 11 km až do městečka Parzán. S Mumford & Sons v uších mi cesta příjemně ubíhá.
Parzán je vcelku nesympatické městečko, spíš obydlená silnice. Moc se zde nezdržuju, jen nakoupím sváču v Supermarché a půjdu dál. U obchodu potkávám pár dalších hikerů podobně zuboženého vzezření a s podobnou chutí k jídlu. Jak následně zjistím, všichni jdou HRP (Haute Route Pyreneés). GRka a HRP jdou v těchto místech chvíli společně.
Mapy.cz v této oblasti nejsou zcela aktuální, a tak kvůli nim kráčím kus po silnici, ač bych bývala nemusela. Zanedlouho se napojím na další štěrkovku a stoupám po ní nekonečně dlouho až do sedla. Jezdí tu i auta…docela dost aut.
Za sedlem je malé refugio (budka), kde bych mohla nocovat a taky za ním řádí bouřka. Potkávám tu dalšího HRPéčkaře Javiera. Na Španěla (a to nemyslím nejak zle, ale je to prostě fakt…) má dost dobrou angličtinu. Vypadne z něj, že pobýval nějakou dobu ve Státech. Taky šel i GR11 před 2 lety, a tak sdílíme naše zkušenosti. V budce se mi ale nelíbí a navíc mi přijde na kempení brzo, a tak se loučím s Javierem a navzdory dešti se vydávám dál. Mám štěstí, déšť brzy ustane a bouřka se odkloní.
Kolem 30.km dojdu do malebného údolíčka u řeky, kde můj průvodce doporučuje kempit. Má to tu jenom jednu chybu, jednu maličkatou vadu…připadá mi to tu jako naprosto ukázkový medvědí habitát (hranice lesa, řeka, houby a všude borůvčí) a já už si rozhodně nechci zopakovat zkušenost z Itálie…tak jen vařím večeři a jdu ještě dál.
Dojdu k další budce a rozhodnu se zakempit u ní, abych měla při nejhorším alespoň kam utíkat. Vyvalím se na plácku u budky a zrovna, když provádím “péči o svojí pleť” (rozuměj mačkám si beďary), objeví se další hiker…bezva! “Super načasování, kamaráde”, říkám si vduchu. Alexej, Ruso-Francouz, který jde rovněž HRP, má stejný stan jako já a zakempí se z druhé strany budky. Přes prvotní nenadšení ze ztráty soukromí, jsem nakonec vcelku ráda, že tu nejsem sama…
Hopeful Wanderer 