(Brutalitka)
Dnešní den začíná pěkně zostra výstupem do šílenýho sedla Collado Añisclo (2453 m.n.m.). Nahoru mi to nejde a dolů už vůbec ne…těžko říct, co je horší…jestli výstup nebo sestup. Při výstupu se ploužím, zastavuju každých 20 m a stěží popadám dech. Mé tempo je vražedné…7 km jdu asi 3 hodiny. Při nekonečném sestupu mi to zas neustále podjíždí, kolena i kotníky trpí a vyžaduje to neustálé vyčerpávající soustředění.
Moc se nikde nezastavuju a hned po té, co konečně slezu dolů do údolí, pokračuju zase dál. Dojdu na pastvinu La Larri, kde se zastavím na tyčinku. Za chvilku mě zmerčí kráva a už si to ke mně štráduje. Přeci jen se alespoň postavím. Když se na vás řítí takový kolos, nechcete úplně sedět na zemi. Kráva je zvědavá a ráda by mi snědla svačinu. Tak to sorry, holka, to je moje jídlo, běž si dát trávu!
Když se mi ji podaří odehnat (asi tak o 1 m dál), radši beru batoh na záda a pokračuju v cestě. Musím si vyfunět ještě jeden kopec. Síly už docházejí, ale vyplatilo se! Na kopci nacházím snad nejkrásnější plácek na stan za celou dobu treku.
Hopeful Wanderer 