Na autobus, který mě z Káthmandú doveze až do městečka Besisahar (výchozího bodu treku) vyrážím časně ráno. Z centrální turistické čtvrti Thamel v Káthmandú si beru taxíka na Gongabu Bus Station, kde u přepážky číslo 21 kupuji za 700 rupií (cca. 120 Kč) lístek na autobus, jehož odjezd je naplánován na 7.00. Do Beshisaharu dorážím ještě ten samý den kolem 16.00. Cesta dlouhá 180 km tak trvala celých 9 hodin. To je takový nepálský standard. Autobus se sice pyšnil nápisem “DELUXE”, šlo ale o obyčejný lokální autobus. Cesta proběhla bez větších komplikací…dalo se to snést.
V Besisaharu se setkávám s mojí parťačkou na trek – Mayou z Izreale. Potkaly jsme se v Káthmandú a domluvily se, že vyrazíme spolu. Přece jenom se to “ve dvou lépe táhne” 🙂 Vyřizujeme poslední drobné nákupy a vybíráme si dostatek hotovosti z bankomatu.
Na cestu vyrážíme následující den kolem 9.00. Procházíme vesnicemi Bhulbule a Ngadi obklopenými rýžovými políčky, kocháme se vodopádem a potkáváme mnoho místních. Téměř každý z nich se nás snaží ubytovat buď ve svém hotelu nebo v hotelu svého známého. My máme ale pro dnešek o něco ambicióznější plán, bydlet se ještě rozhodně nechystáme. Je ale zřejmé, že sehnat ubytování na trailu nebude žádný problém.
Kolem 15.00 se na obloze začínají formovat černé mraky. Zanedlouho se opravdu spustí lehký deštík. Netušíme, jestli se rozprší nebo jestli to bude jen malá přeháňka. Našim původním cílem pro dnešní den měla být vesnice Bahundanda, ze které je prý krásný výhled do údolí, jímž jsme dnes procházely. Kvůli zhoršenému počasí se ovšem rozhodneme ukončit dnešní den v dřívější vesničce Lampata. Je to rozkošné malé uskupení několika málo domů. Tak polovina z nich jsou ubytovací zařízení. Jedno takové si namátkou vybíráme (Wanderlust Guest House). Ani nás moc nepřekvapí, že jsme tu jedinými hosty.
Zbytek chladného a vlhkého odpoledne trávíme pod pergolou u velké konvice lahodného mléčného masala čaje a kocháme se výhledem na drobné protější kopce a kaskádovitá rýžová políčka.
Hopeful Wanderer 