GR 11, DEN 26

(Nejde to zastavit)


Ráno se hrabu ze stanu jako rozlámaná 80.letá bába. Bolí mě úplně všechno a nohy se nějak odmítají hýbat. Každé ráno je teď v tomhle ohledu náročnejší a náročnější. Když se člověk ale nějak rozhýbe, tak už to jde.

Při balení stanu si všimnu, že jsem spala pod napůl spadlým stromem. Jeho kmen je rozlomený v půlce jako sirka a visí ve vzduchu zachycený a opřený o nedaleký strom. No ještě, že jsem si toho včera nevšimla! To by zas byla noc…

Dnes si dáme s Hankou takový polo-odpočinkový den. Moje tělo mi neustále připomíná, že už je rozhodně na čase. Míříme tedy do městečka Ordino, kde jsme si zarezervovaly hotel. Máme to tam 11 km. Táhneme se ale jako smrad. Únava je cítit i znát. Dokonce už i jedna paní nám na potkání říkala, že “vypadáme obě unaveně“.

Když konečně dorazíme do Ordina, jako první podnikneme útok na zdejší samoobsluhu. Na check-in v hotelu je ještě brzy. Čas, který musíme vyčkat, si ale rády zpříjemníme konzumací čehokoli, co si naše chuťové buňky vyžádají. Hanka sahá po kyblíku zmrzliny, který spořádá na posezení. Já do sebe cpu nanuka, sušenky, zapíjím to Fantou a zajídám čerstvou bagetou. Hlad a touha po cukru mě zkrátka ovládají.

V hotelu na nás čeká luxusní apartmánek s vlastním balkonem. Pereme oblečení i sebe, pojídáme nakoupené dobroty na balkóně a odpočíváme. Hanka se k večeru vydává ještě na průzkum města, já ji společnost nedělám. Místo toho se válím v posteli, pojídám Kinder Bueno a brambůrky a popíjím cidre. To obžerství prostě nejde zastavit!


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: