(Jsme v Andoře!)
Po již 3. neklidné noci, kdy jsem se pořádně nevyspala, se mi dneska jde pěkně blbě. Jsem malátná, těžko se mi dýchá, síla chybí. Nejradši bych si dala nějaký rest day. Ten si budu muset ale ještě krapítek zasloužit!
Dnes bychom měly dorazit do Andory. To ovšem nebude zadarmo…musíme se nejdřív vyškrábat do nejšílenějšího a nejprudšího sedla celýho treku.
Já se tam doškrábu první, dávám rychlý oběd a čekám na Hanku. Ta přichází chudák celá vyklepaná za doprovodu milého Andořana Guillema. Ukázalo se, že to Hance v jednu chvíli uklouzlo a trochu se svezla ze svahu dolů. Udatý Guillem ovšem včas zakročil a pomohl jí dostat se zpátky na nohy…zatímco já si vesele žeru na sedle oběd (#pako). Naštěstí vše dobře dopadlo a Hanka je v pohodě.
Zastavujeme se na krátkou zaslouženou pauzu na refugiu a pak slézáme do městečka Arinsal. Je to další lyžařský středisko, nicméně rozhodně není tak bezduchý jako ty ostatní. Naopak, dost to tady žije! Párty v irský hospodě, všude reklamy na Guiness a mnoho sympatických restaurací s lákavými pokrmy.
Neodoláme a dopřáváme si, co hrdlo ráčí. Pak se horko těžko dokulíme kousek za město, kde naštěstí hned nacházíme parádní plácek na naše stany, těsně před vstupem do dalšího Národního parku. Tak to se povedlo!
Hopeful Wanderer 