(Mám blechy…)
Dnešní den začal sice poněkud nevalně, ale postupem času se jen zlepšoval. Už pár nocí mě tu zase něco kouše (podobně jako na Sulayru). Dnes ráno ovšem zjišťuju, co to je….z mé vlněné spací ponožky na mě kouká vcelku velká BLECHA! Na karimatce pak nacházím druhou…no to je radost. Holt jedno z rizik pobytu v přírodě…přes den to nějak rozdýchám a večer zase jednou bude muset proběhnout velká deratizace všech věcí…
Nejsou to jen blechy, které nám ráno dělají společnost. Najdou se i další pěkně vypasení zástupci hmyzí říše…
Dnešní etapa není nějak zvlášť náročná. Kdyby nebyla taková výheň, šlo by se dost pohodově. Alespoň, že nás dnes čekají 2 vesničky s možností občerstvení. V té první (Orbara) si dáváme 2x cervezu (pivo) a 2x limonádu Kas (zdejší napodobenina Fanty dostupná ve 2 příchutích – limón (citrón) a naranja (pomeranč)). V druhé vesničce (Hiriberri) už si dáváme jen po jednom kousku a to ještě máme štěstí, že se nad námi slitovala milá paní hospodská. Dorazili jsme totiž v době siesty a normálně bychom nedostali nic.
K hospodě pak doráží 2 bludné Holanďanky (to asi není nejlepší označení, protože na rozdíl od nás nebloudily…). Prý jsou z Utrechtu, což je vcelku dobrá náhoda, protože Utrecht je město, ve kterém jsme s Tomášem oba studovali. Chvíli pokecáme a pak pokračujeme dál…není to naposled, co se setkáváme.
Šplháme nad vesnici až do vápencových skal Berrendi, ze kterých je nádherný výhled. Poprvé v dálce spatříme i vysoké Pyreneje. Úplně nás to navnadí na další etapy…
Ještě před vstupem do koňsko-kravské ohrady nacházíme perfektní plácek na stan s parádním výhledem. Pozorujeme mraky valící se přes blízký hřeben jako mořská vlna . Zapadající slunce nám pak dopřeje barevný koncert. Hřebeny na obzoru se mění z šedivých na tyrkysové, bílé až oranžovo-růžové. V pozadí řvou krávy…
Hopeful Wanderer 