GR 11, DEN 1

(Euforický začátek)

Začátek cesty je vcelku adrenalinový, malém nám totiž ujíždí bus z Bilbaa. Nevyhradili jsme si dost času na to, najít správnou zastávku a nástupiště, a tak se stalo, že přesně v minutu odjezdu dobíháme jako poslední ke správnému autobusu. To bylo o prsa vietnamské závodnice…

Když dorazíme do městečka Irún, jsme překvapeni, že nás bus veze ještě dál – až do Francie do sousedního městečka Hendaye. Stačí však přeběhnout most a jsme zpátky ve Španělsku. Od benzínové pumpy po složitém telefonickém dorozumívaní s operátorkou bereme taxíka a za férovych €16.70 se ocitáme poblíž Cabo de Higer – výchozího místa naší stezky.

Přichází euforie při pohledu na oceán a maják, který jsem viděla na fotkách v průvodci. 

Vyrážíme na cestu. První kilometry vedou zpátky městem se zastávkou v údajně nejlepším oceňovaném pinxos (~tapas) baru Gran Sol. O vyhlášenosti podniku nelze pochybovat. Je těžké ukořistit nějaký stůl. Naštěstí s pomocí sympatické místní slečny se nám to podaří a máme tak možnost dopřát si nějaké ty místní umělecké dobroty doprovázené láhvi bílé Riojy.

Ještě chvíli bloudíme betonovou džunglí města, než se konečně ocitáme na jeho okraji a zahajujeme to pravé trekovaní. Stoupáme vzhůru lesem a pak se ocitáme na pastvinách s koníky a na hřebenech menších kopců.

Slunce pálí, ale teplo je snesitelnější, než jsem čekala. Putujeme širokými přašnými cestami i úzkými lesními pěšinkami. Na večer se ocitáme v říši kapradin a steleme si mezi nimi u jedné ohrady.

V noci se na nás chodí dívat různá zvířátka. Jejich rozličné skřeky a zvuky mě vždy vytrhávají ze spánku…medvědi to ale nejsou 🙂 a tak zase klidně usínám.