(Hodně budeš někde…jinde)
Z kempiště na plácku vyražíme v mlze. Musíme ještě něco málo nastoupat, ale záhy nás čeká sestup do vesničky Elizondo. Tam si nakupujeme zásoby jídla…zbytečně moc zásob jídla (#trebačtvrtkilagazpacha), který pak budeme muset táhnout do všech těch kopců…Základní pravidlo – nikdy nechodit nakupovat hladový!
Po nákupu následuje návštěva místní baro-restaurace, kde vdechneme smažený mušle v těstíčku, grilovaný papričky Padrón a k tomu lahev Riojy.
Posléze už opouštíme město. Chytneme se naší červený značky a jdeme…Na konci městečka narážíme na potok. Když do něj strčím nohy, shromáždí se kolem nich malý rybičky a začnou mi dopřávat neobjednanou pedikúru. Přesně jako v těch thajských salónech Václaváku…akorát tady je to zadarmo :-)….paráda!
Až po pár kilometrech a pár set nastoupaných metrech zjišťujeme, ze vůbec nejsme na GR11. Ponaučení? Nechlastej, když chodíš (to stejně nedodržíme…) Nálada je po tomto zjištění ovšem brzy na bodu mrazu. Sice se naštěstí nemusíme vracet, půjde to obejít….ale je to dál ale za to horší cesta. Bude nás to stát 4 km a 300 výškových metrů navíc…tak úplně nevím, jestli za to ty thajský lázně stály….
Hopeful Wanderer 