ALTA VIA 2 DOLOMITY, DEN 1


Postřehy a souhrn trasy:
  1. Neboj se místo výšlapu z Brixenu na Plose svézt lanovkou…dřiny a výhledů si nahoře užiješ ještě dost, takže o nic nepřijdeš
  2. Auto můžeš nechat přímo na parkovišti pod lanovkou. Parkování je zdarma (údaj z roku 2020)
  3. Na první etapě tě čeká první větší výstup na sedlo pod vrcholem Peitlerkofel/Sass de Pütia a také první chata – Rifugio Genova

Je to tady…další dlouho očekávaná dovolená, další trek. Další čas, kdy můžeme být svobodní a naprosto sami sebou. Čas, kdy můžeme hodit všechny starosti každodenního života za hlavu a odložit společenské masky. Ruch a shon velkoměsta nechat daleko za sebou a vydat se užít si 2 týdny klidu (haha, kdybychom jen věděli, co nás čeká), spojení s přírodou (možná většího, než jsme vlastně chtěli), dech-beroucích výhledů, žízně, hladu, potu v očích a smradu nepraných ponožek ve stísněném prostoru našeho miniaturního stanu…přesně tohle a ještě mnohem víc s sebou přináší vícedenní putování v přírodě.

Vyrážíme před 9.hodinou z Brixenu/Bresannone do nedaleké vesničky Sant’ Andrea, kde již nastupujeme na první ranní lanovku směr Plose. Auto necháváme přímo na neplaceném parkovišti pod lanovkou. Doufáme, že ho tam za 2 týdny najdeme.

První část cesty vede relativně frekventovanou oblastí s mnoha lanovkami a je až nečekaně pohodová. To nám alespoň umožní užít si okolní krajinu, která je už od začátku jako malovaná, stejně jako počasí. Připadám si jako v pohádce…

Ocitli jsme se v nějakém kouzelném kraji?

Pohodička nám ale rychle končí a začíná stoupání na první sedlo pod vrcholem Peitlerkofel/Sass de Pütia. Je to fuška. Slunce do nás praží, jsme rudí jak dvě ředkvičky, sotva popadáme dech a k tomu se musíme se vyhýbat davům denních hikerů postupujících v opačném směru. Dost mi to tu připomíná Vysoké Tatry. To znamená, že je to krásný, ale na můj vkus trochu přelidněný. No snad se to časem změní (až popojdeme do hůře přístupných míst).

Tatry hadr

Po té, co se vyškrábeme na sedlo, cesta už pokračuje zase po příjemné vrstevnici až k první horské chatě na naší cestě – Rifugio Genova. Tam máme možnost poprvé okusit místní specialitu – “Limón-soda”, tedy šíleně sladkou, ale velmi osvěžující citronádu za 4 €. Cenově je to docela masakr. Je holt potřeba počítat s vysokohorskou přirážkou.

Na chatě je konec první oficiální etapy. My zde však nocovat nehodláme, a tak musíme pokračovat dál a najít si vlastní nocoviště. Od chaty pokračujeme dál stoupákem, do kterého se již sotva šourám. Výhledy na jeho konci jsou však úchvatný a dodají mi další energii. Navíc už nikoho nepotkáváme, a tak si konečně užíváme vysněného klidu.

Jó no…tak tam přesně půjdeme…

Hledání vhodného místa na bivak je ale v tomto úseku poněkud problematické. Jdeme po úzké pěšince ve stráni, kde nejsou téměř žádné rovinky. Nakonec se ubytujeme na relativně rovném plácku kus nad cestou. Pod námi je nějaká civilizace, tak už stejně o moc dál jít nemůžeme. Z chaty pod svahem čas od času vylezou lidé a s dalekohledem zkoumají okolí. “Asi ornitologický zájezd“, říkáme si. Přestože se, ve snaze neupoutat na sebe pozornost, snažíme krčit za balvany, je víc než jasné, že bystrému oku ornitologů rozhodně neutečeme. Tak nezbývá než doufat, že jim nebude stát za to plazit se do prudkého kopce, aby nás případně konfrontovali. Usínáme s pohledem na slunce zapadající za ostrými vrcholky skal a přesto, že trochu sjíždíme ze svahu dolů a jsme nervózní z lidí pod námi, naprosto nic nám nechybí.

Proč byste proboha spali venku? Přesně pro tohle…

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: