Z ubytování vyrážíme s Mayou ráno jako poslední z celé včerejší skupiny. Máme zkrátka pomalá rána…vlastně máme pomalé celé dny. Časové prostoje, během kterých čekám na Mayu, která po cestě hodně fotí, bych mohla vyplnit něčím produktivním….například psaním blogu. Místo toho je však vyplňuju spíš neustálým cpaním se sušenkama.
Dnes se na cestě střídají úseky vedoucí po silnici s etapami procházejícími nenápadnými pěšinkami skrz husté zalesněné porosty. Na trase je několik vesnic, ve kterých se nám postupně otevírají výhledy na úchvatné horské masivy.
Nejkrásnější z nich je asi vesnice Timang. Dostat se do ní ale není zadarmo. Člověk si tam musí vyfunět menší kopeček. Odměna je ale jistá! Je to nejen ideální místo na oběd, ale hlavně se odtud člověku naskytne naprosto nádherný pohled na majestátní Manaslu.
S roustoucími cenami postupně roste i počet trekařů na trase. Mnozí totiž nezačínají svou cestu v Besisaharu jako my, ale nechají se džípy vyvézt do některé z vesnic dále po cestě (jako například do Jagatu, Chamje nebo Chame aj.)
Dnešní noc trávíme v (na místní poměry) luxusním hotýlku – Hotel Royal River postaveném v rakouském/švýcarském stylu ve vesnici Chame. Chame je vesnice plná stánků a obchodků s outdoorovým vybavením a je tak ideálním místem pro dokoupení posledních potřebných kousků vybavení (např. nesmeků na přechod sedla Thorong La).
Hopeful Wanderer 