(Nejtěžší etapa GR11? Ani smykem!)
Tak prý máme za sebou nejtěžší úsek GR11. Alespoň podle knižního průvodce od Briana Johnsonna by to měl být nejtěžší úsek. Přijde mi, ale, že Brian toho hodně namluví a ne vždy je to pravda…
Každopádně jestli tohle byl nejtěžší úsek celého treku, tak to jsem docela v pohodě. Ano, výstup do sedla byl velmi prudký a závěrečných pár metrů s řetězy vyžadovalo jistou dávku opatrnosti, ale nebylo to nic tak strašnýho. Oproti Alta Vie vyloženě procházka růžovým sadem.
Pak nás čeká klasicky sestup a refugio, kde si dopřáváme docela dlouhou pauzu. Z refugia pokračujeme po takzvané “nueva variante” tedy “nové variantě” GR11. Zatímco stará cesta klesá do jakéhosi lázeňského rezortu (který bude předpokládám podobně bezduchý jako doposud navštívené skiareály), nueva variante si udržuje nadmořskou výšku a vede příjemně po vrstevnicích a skalních římsách, ze kterých je možno dohlédnout až do oněch lázní (Baños de Panticosa)
Bohužel nás odpoledne pronásledují bouřky, které se neustále točí nad námi. Přelézat další sedlo v tomhle počasí se mi rozhodně nechce, tak přesvědčím Toma, ať už to pro dnešek ukončíme. S velkou nelibostí nakonec souhlasí, a tak výjimečně kempíme už na 15.km. Hrajeme karty a odpočíváme. V kartách prohrávám, až se vrátím domů, budu muset hodně vařit….O co taky jinýho než o jídlo by 2 hladoví hikeři hráli karban, že?
Hopeful Wanderer 