(Píchlá karimatka a ztráta “poop kitu”)
Tak se zase probouzím na tvrdé zemi, oprava karimatky tedy zjevně nedopadla zcela úspěšně. Naštěstí máme dnes na trase další řeku a máme taky ještě jednu záplatu, tak snad to napodruhé klapne!
Dnes vyrážíme na naše poměry rekordně brzy (to znamená v 8 ráno…). Den zahajujeme přelézáním sedla. Když ho překonáme, ocitáme se v alpské krajině. Slunce svítí, nebe je bez mráčku, vedro je úmorné.
Naštěstí se nám naskýtá možnost další parádní koupačky. Po ní následuje oběd na smrtícím slunci, dezert v podobě ostružin a jde se dál. Maličko bloudíme, jelikož trasa se v této části v posledních letech změnila a Mapy.cz zatím její novou verzi nereflektují. Brzy se ale vymotáme a jsme zpět na správné cestě.
Zjišťujeme zdrcující novinu. Někde jsme nechali “poop kit”, tedy toaletní lopatku a papír. “Jak může člověk ztratit poop kit?”…No evidentně je to možné. Místo lopatky poslouží hůlka a toaleťák nahrazujeme prozatím balíkem ubrousků. Člověk si vždycky nějak poradí, když musí. A tady teda opravdu MUSÍ.
Asi ve 40 stupních překonáváme další sedlo a dostáváme se do kouzelného údolí Aguas Tuertas propleteného potůčky, obklopeného horami a obydleného značným množstvím krav a koní.
I přes únavu a vyčerpání z horka si cestu údolím užívám. Den zakončujeme třetím sedlem a sestupem k překrásnému jezeru Ibon de Estantés. Je sice trochu mimo naši cestu, ale ta drobná zacházka rozhodně stojí za to! Odměnou je nám večerní plavání a perfektní kempovací plácek
Hopeful Wanderer 