Postřehy a souhrn trasy:
- Ze Stockholmu do Abiska tě pohodlně dopraví vlak s jedním přestupem v Boden C. Velký luxus ale nečekej.
- Švédsko není známé tím, že by bylo levné. Za pidi wrap ve vlaku jsme dali v přepočtu 170 Kč, za plechovku piva potom 200 Kč.
- Outdoorový obchod v turistické stanici Abisko – možnost dokoupení posledních drobností před cestou (např. plynové bomby byly zrovna vyprodané)
Tak je to zase tady. Další trek. Tentokrát se vydáváme až na daleký sever za polární kruh. Frčíme ve vlaku ze Stockholmu do Abiska – městečka na dalekém severu rozlehlého Švédska. Jako správní “buržousti” jsme si ve vlaku rezervovali privátní kupé. Ne snad, abychom uspokojili naše snobské dušičky, ale proto, abychom se před cestou ještě trochu vyspali. Kupé dostalo přezdívku “hongkongský byteček”. Odpovídá tomu jeho rozloha i cena. Zcela určitě se jedná o ty nejdražší 2 metry čtvereční, které jsme si kdy v životě pronajali. Hmm…a ten luxus a pohodlí! Člověk si tu přijde úplně jako doma – v ušmudlanym kupé ve vlaku Českých drah na lince Praha-Plzeň.
Jedeme dlouho, krajina za okny monotónně ubíhá. Stromy, keře, stromy, stromy, sem tam barák a výjimečně i nějaký malý kopeček. Většinou je to ale spíš placka. Popravdě zatím nejsme Švédskem příliš očarováni. To se ale poměrně rychle změní po příjezdu do naší finální destinace…”Hele sob!” vykřiknu, když spatřím z okna vlaku jednoho chlupáče ležérně okusujícího větvičky bujných keřů u silnice.
Zanedlouho už se kodrcáme z vlaku u turistické stanice Abisko. Spolu s námi se z vlaku sypou i mnozí další horalové. Výjimečně nejsme se svým vzevřením někde za exoty, ba naopak skvěle zapadáme! To je příjemná změna. Teda až na to, že máme nápadně menší batohy, než většina lidí okolo nás. Nejmíň polovina pasažérů působí, jako by se se svýma gigantickýma Fjällräven batohama chystala minimálně na expediční výpravu na Everest….no tak snad jsme něco nepodcenili. Když i můj 70 litrovej Gregory je někde za prcka, je to minimálně podezřelý.
Před tím, než vyrazíme na cestu, zvládneme ještě mnoho věcí – vysomrovat 2 poloprázdné plynové bomby v turistickém centru, vyfotit se u úvodní cedule, přečíst si něco o Národním Parku Abisko a potkat první Čechy.
Hned po několika prvních krocích na trailu opadá šedivý opar pochybností a rozsvěcí se v nás jiskra nadšení a euforie. “Wow, to je nádhera!“, vykřikuju, když naše cesta lemuje břeh burácející řeky s průzračnou smaragdovou vodou. Je příjemný podvečer, jsme tady v nádherné přírodě a jdeme. Prostě jen jdeme…klademe jednu nohu před druhou a do plic nasáváme lahodně chladný a svěží vzduch. A to nám úplně a naprosto stačí k absolutnímu štěstí.
Dobře to a možná ještě trocha rámenu do bříška k večeři 🙂
Hopeful Wanderer 