O mně

Hold me fast, hold me fast cause I am a hope less ful wanderer…

Mumford and Sons & Já

Kdo se skrývá za “Hopeful Wanderer”?

Jen jedna holka, co ráda chodí,

chodí lesem, po horách, po louce,

chodí z kopce i do kopce.

Chodí blátem, sněhem…

zkrátka křížem krážem širým světem

Ahoj, jsem Kristýna nebo a srdečně Tě vítám na mém blogu!

Jak to s tím chozením vlastně všechno začalo?

“Zážitky musejí být hlavně intenzivní”

Nejmenovaná středoškolská profesorka

Jak se z holky, která chodí ráda tak akorát po nákupních centrech, stane outdoorový nadšenec? Stačil na to vlastně jeden výlet do lesa s přespáním, na který mě v mých 15 letech vytáhl můj přítel – Tomáš. Ta noc byla sice asi jedna z nejděsivějších a nejnepohodlnějších, které jsem zažila, ale i tak ve mě zažehla jistou vášeň. Vášeň pro čerstvý lesní vzduch, kamínky v botách a instantní jídlo při západu slunce.

Spali jsme tenkrát na velmi zvláštním tábořišti v lesích nad obcí Řevnice. Byly to zřejmě pozůstatky trampské osady. Poblíž bylo několik dřevěných křížů s pamětními deskami a fotkami jednotlivých trampů, na skále byl krvavě červenou barvou zvěčněn nápis “Otroci vzpomínek“. Tábořiště bylo pěkně skryté a za denního světla vypadalo ještě v pohodě, tak jsme se rozhodli, že tam zůstaneme. Pamatuju si, jak jsem si snažila namluvit, že je tam pozitivní energie, že oni trampové tam určitě strávili mnoho pěkných chvil a že hřbitov je jistě jen symbolickou připomínkou jejich života a osobností…

V noci jsem nazamhouřila oka. Jednak jsme měli přímo nad hlavou sršní hnízdo; druhak jsem měla obrovskou žízeň, protože nám došla voda a především jsem celou noc s vytřeštěnýma očima mžourajícíma s hrůzou do černo-černé tmy, naslouchala praskajícím větvičkám všude okolo nás. Bylo to, jako by někdo/něco chodil/o neustále v půlkruzích okolo tábořiště. Jasně, nejspíš zvířata. Zvířata, která neutekla při zašustění spacáku, ani při rozsvícení baterky, ani při hlasitém promluvení….

I dnes po letech a dalších zkušenostech se spaním venku mi při vzpomínkách na tento zážitek běhá trochu mráz po zádech…Bylo tam opravdu nevídaně “hlučno”.

Asi se ptáš, jak může takový zážitek probudit v někom touhu spát v lese, že? No, na to se sama sebe musím taky ptát 😀 Ale stalo se…Zjistila jsem, že je to zdroj intenzivních zážitků (ať už krásných nebo třeba trochu strašidelných) a že v překonávání nepohodlí a testování vlastních limitů je jistá síla a uspokojení.

Co tady najdeš?

Především to, jak vnímám svět svýma očima – ať už prostřednictvím cestovatelských zápisků nebo fotografií. Kromě zážitků a peripetií z cest se pokusím sdílet i pár užitečných informací o absolvovaných cestách a trecích. Pevně doufám, že Ti můj blog bude k užitku při plánování tvých vlastních výprav a že Tě třeba i pobaví.

Tak se pojď projít se mnou…